rouška
[ro͡uška]
(2. j. -šky, 2. mn. -šek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
pomůcka z textilie, buničiny ap. sloužící k zakrytí nosu a úst jako ochrana před infekcí:
jednorázová / látková rouška
ústní rouška s gumičkou
nosit chirurgickou roušku
Vhodnou ochranou proti dalšímu šíření nákazy je použití respirační roušky. s ochranným filtrem
2.
pokrývka z jemné tkaniny k zahalení hlavy nebo obličeje, závoj:
průsvitná rouška
tradiční muslimské roušky
Obličej si Ománky většinou halí do hedvábné roušky.
3. medicína
sterilní pokrývka k zakrytí okolí rány nebo celého těla při operaci ap.:
operační rouška
Při operaci je oko a jeho okolí kryto sterilní rouškou.
Pacient na operačním sále leží pod rouškou.
Resuscitační rouška je určena na poskytnutí dýchání z úst do úst.
□ bederní rouška
pás látky upevněný kolem boků, v některých tropických oblastech nošený jako jediné oblečení
◊ být / zůstávat / zůstat zahalen rouškou tajemství
být, zůstávat, zůstat zcela neznámý, nepoznaný nebo dosud nevyjasněný, a proto záhadný
◊ pod rouškou něčeho
pod záminkou něčeho, ve skrytu, v utajení
◊ pod rouškou tmy / noci
skrytě a utajeně s využitím noční temnoty • v temnotě, zprav. za noci, kdy není vidět
◊ poodhalit / poodhrnout roušku něčeho
částečně vysvětlit záhadu nebo tajemství něčeho
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ro͡uška]
(2. j. -šky, 2. mn. -šek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
pomůcka z textilie, buničiny ap. sloužící k zakrytí nosu a úst jako ochrana před infekcí:
jednorázová / látková rouška
ústní rouška s gumičkou
nosit chirurgickou roušku
Vhodnou ochranou proti dalšímu šíření nákazy je použití respirační roušky. s ochranným filtrem
2.
pokrývka z jemné tkaniny k zahalení hlavy nebo obličeje, závoj:
průsvitná rouška
tradiční muslimské roušky
Obličej si Ománky většinou halí do hedvábné roušky.
3. medicína
sterilní pokrývka k zakrytí okolí rány nebo celého těla při operaci ap.:
operační rouška
Při operaci je oko a jeho okolí kryto sterilní rouškou.
Pacient na operačním sále leží pod rouškou.
Resuscitační rouška je určena na poskytnutí dýchání z úst do úst.
□ bederní rouška
pás látky upevněný kolem boků, v některých tropických oblastech nošený jako jediné oblečení
◊ být / zůstávat / zůstat zahalen rouškou tajemství
být, zůstávat, zůstat zcela neznámý, nepoznaný nebo dosud nevyjasněný, a proto záhadný
◊ pod rouškou něčeho
pod záminkou něčeho, ve skrytu, v utajení
◊ pod rouškou tmy / noci
skrytě a utajeně s využitím noční temnoty • v temnotě, zprav. za noci, kdy není vidět
◊ poodhalit / poodhrnout roušku něčeho
částečně vysvětlit záhadu nebo tajemství něčeho
Poznámka Stejný význam jako rouška 1 má i slovo ústenka, které je však vázáno především na odbornou komunikaci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)